Rádio
Zapnout Megarádio
Reklama

341
Facebook
Sdílejte nás
Tweet
©
2007 MEGADETH.CZ
Webmaster . Milan Dotlačil a Kropis
Moderátor . Kropis

Rozhovor: 28/2/12 David Ellefson

Komentáře: 0 • Autor: Kropis • 22.06.12 - 19:43 Rozhovor: 28/2/12 David Ellefson


David Ellefson: "Měli jsme punkový přístup s metalovým řízem."

Megadeth může být jedna z velké čtyřky thrashe, ale v mnoha věcech, je frontman Dave Mustaine z velké části zodpovědný za zvuk a vzhled tří z velké čtyřky. Jako člen Metallicy předtím, než kapela nahrála jejich první dlouhohrající album, Mustainovo jméno může být ještě viděno na spoluautorství alba Ride the Lightning.

S Megadeth měl Mustaine šanci rozvíjet své vize pro technicky respektovaný, syrový a brutální zvuk ve větší míře a svoje texty ponořil hlouběji do míst osobní temnoty a vystavil společenským neduhům s ostrou a poetickou analýzou vzácnou v hudbě obecně.

Nedávno jsme mluvili s jedním ze zakládajících členů, David Ellefson, který se vrátil do Megadeth po osmileté absenci, o dopadu Mustainovy kytarové práce na jeho vrstevníky, o Penelope Spheeris a jeho smíření s Mustainem po dlouhé době mimo kapelu.

Jak si se dostal k heavy metalu a jak brzy si se zapojil do světa živé hudby?
Vyrůstal jsem v Midwestu, takže hodně věcí, co jsem slyšel, bylo v rádiu. Věci jako Kiss, Styx, Foreigner, BTO. Bylo to v té době něco jako aréna rocku. Slyšel jsem to na radiové stanici WLS mimo Chicago, když jsem jel školním autobusem jako dítě, pravděpodobně když mi bylo něco kolem deseti. V jedenácti jsem dostal baskytaru. Ve dvanácti jsem dal dohromady svou první kapelu a ve třinácti jsem vlastně začal hrát koncertovat profesionálně.

Takže pro mě byla celá ta věc o tom, že jsem chtěl hrát, protože jsem chtěl cestovat a hrát. Chtěl jsem vystupovat, chtěl jsem dělat tohle všechno. Pro mě to nebylo jen o trénování v mém pokoji, je to o tom získat baskytaru, naučit se hrát, dostat se do kapely s nějakými kluky a jít na to. To je vlastně základ, co dělám už od začátku.

Jak skončilo hraní hudby s Dave Mustainem na začátcích Megadeth?
5 dní po tom, co jsem dostudoval střední školu, jsem se přestěhoval z Minnesoty do Los Angeles. Stalo se, že jsem se nastěhoval do pokoje přímo nad něj. Bylo to několik měsíců po tom, co opustil Metallicu. Potkali jsme se a on mi začal ukazovat nějaké písně. Uvědomil si, že umím hrát a tím jsme se posunuli dopředu. A po všech těch letech jsme tady.

Jakou hudbu jste oba poslouchali, než jste se spolu začali mluvit, před společným hraním a během raných dnů kapely?
Mluvili jsme o kapelách, které jsem znal z Midwestu: Iron Maiden, Scorpions, některé více populárnější kapely z Nové vlny britského heavy metalu - Motorhead, Venom, Tygers of Pan Tang. To byl celý posun věcí. Věděl jsem o nich, hrál jsem trochu z každé kapely, když jsem byl v Minnesotě. Ale Dave byl do toho úplně zažraný, a opravdu to chápal, rozuměl tomu a byl zběhlý v této scéně s věcmi, které dělal s Metallicou. Hudba, kterou psal, se očividně chystala stát další vlnou toho, co nastalo.

Pro mě to bylo dobré, protože jako baskytarista jsem vyrůstal v klubech, věděl jsem, jak hrát, jak dát dohromady kapelu, jak dělat tohle všechno. Ale mít tuto možnost, kde jsem mohl vlastně opravdu vytvořit svůj vlastní styl a být součástí další vlny hudby, to je vysněný příběh no ne?

Pro Davea, mít někoho jako jsem já, kdo bude jeho stoupenec, pravá ruka po všechny roky - protože není jednoduché rozjet kapelu. Kapely zhltnou lidi, člověče. Je to těžký život. Není to jako, že jsme měli spoustu peněz. Měli jsme příležitost, ale o tom to je. Takže Dave a já, řekl bych, náš příběh je opravdu něco jako americký sen jen na byznys úrovni:

Jsou tu 2 chlápci, kteří souhlasili, že se budou tomuto věnovat a začali s ničím a obrátili to v něco. Na umělecké úrovni, je to skvělý příběh, protože my jsme vlastně začínali s něčím, co vůbec neexistovalo. Bylo to semínko, které vyrostlo v rostlinu. Rostlina se stala stromem a strom se stal lesem.

Jak jste se dali dohromady s Kerry Kingem v začátcích živých vystoupení kapely?
Potřebovali jsme dalšího kytaristu na naše debutové koncerty v Bay Area v únoru a dubnu 1984. Dave obrovsky zapůsobil na Kerryho, když šel Kerry na koncert Metallicy ve Whiskey. Takže měl rád Davea, měl rád jeho styl, jeho styl ovlivnil, jak Kerry pak tvořil jako kytarista. Pro Kerryho to byla bomba být v Megadeth, ačkoli si myslím, když šel nahoru a dělal tyto koncerty, hodně fanoušků se ho ptalo na Slayer, tak si Kerry uvědomil, že Slayer mělo budoucnost.

Takže v určitém smyslu, tyto koncerty změnily směr Slayer. Potom to pro nás samozřejmě znamenalo posunout se dál a přidat do sestavy Chrise Polanda a Gara Samuelsona - oni byli první nahrávací sestava. Ale měli jsme fantastické kytaristy od té doby.

Kapela, která hrála na prvních dvou deskách Megadeth, byla ve složení Gar Samuelson a Chris Poland. Jak jste se s nimi setkali a mělo jejich jazzové pozadí nějaký vliv na tvoření songů?
Jasně, oni měli manažera, který nám je představil. Takto se Gar dostal do kapely. Gar a Chris spolu hráli v opravdu progresivní jazzové kapele jménem The New Yorkers, která fungovala kolem L.A. a z nějakých důvodů nikdy nedostali smlouvu, ale měli následníky.Takže hráli po klubech v okruhu kolem L.A.

Dave a já jsme byli hard rock, metaloví kluci a oni byli o několik let starší než já a Dave, a poslouchali spíše Zeppeliny, the Who, Jeff Becka a další, dokonce i John McLauglina. Typ hudby, který jsme psali, byla technická a hodně progresivní hudba, takže přivést kluky, kteří měli jazz rockové kořeny, hrát tyto věci, prostě jsme postoupili na úplně jinou úroveň, který si myslím neudělal nikdo v našem žánru. Byla to zábava.

Dlouze jste mluvili ve filmu The Decline of Western Civilization Part II: The Metal Years (pozn. 1988). A neudělali jste si ostudu narozdíl o jiných umělců. Jak jste se stali součástí tohoto filmu a jaké to bylo pracovat s Penelope Spheeris na tomto filmu?
Penelope nás měla ráda, milovala Davea. Měla ráda Daveův přístup, který byl syrový, drsný, určitým způsobem nevytříbený - opravdová zvířecí kvalita, kterou měla ráda na Daveově stylu. Taková ona byla. Byla ten typ nevytříbeného režiséra. Proto ráda dělala punkové a rock'n'rollové filmy.

Megadeth nebyli zářivá a třpytivá rock'n'rollová kapela. Byli jsme opravdu syroví, vlastně punková a metalová kapela, z čehož se stal thrash. Měli jsme punkový přístup s metalovým řízem. To k tomu vedlo. Udělali jsme s ní "No More Mr. Nice Guy" a předtím "In My Darkest Hour" a film, takže jsme měli pěkný malý náběh věcí, které jsme s ní dělali.

Napsal si před lety knihu "Making Music Your Business". Proč si se cítil nucen napsat tuto knihu a kdyby si měl napsat pokračování, co by si přidal, z toho, co si se naučil od roku 1997?
Četl jsem v té době spoustu různých druhů knih. Hodně knih na vlastní náklady a o osobním vzrůstu. Nahráli jsme desku "Youthanasia", pak jsme udělali okruh turné. To bylo období, kdy jsem psal knihu. Obrátilo se to k této věci, když jsem se zamyslel, "Byl jsem požehnaný mít v této chvíli opravdu dobrou kariéru".

Byl to určitý způsob dát něco zpět našim fanouškům. Obzvláště hudebníci, kteří jako všichni z nás… prostě to nemůžeš jít učit do školy. Kariéra každého je jiná. Ale v byznyse je toho tolik, co můžeš vyřešit ty sám a myslel jsem, že by to byl skvělý způsob dát něco zpět, to byl můj motiv.

Pokud jde o knihu samotnou, byl jsem požádán napsat následovníka. Tak jsem začal s "David Ellefson's Rock Shop" na Youtube. Můžeš se na ně podívat a je to vlastně série videí - a pokračuju s nimi - plánoval jsem vysvětlovat hudební byznys a dokonce se dostat k hraní a vystupování a další věci týkající se baskytaristy a hudebníků obecně.

Hrál si spoustu let na B.C. Rich a Modulus baskytary. Proč si je vyměnil za Jacksons a co na nich je výjimečného, že je preferuješ před ostatními, když si očividně hrál v jednu chvíli skoro všechno?
Hrál jsem na spoustu různých věcí. Fender Precision baskytara píchlá do SVT, že by to bylo klasické rock'n'rollové nastavení? Z různých důvodů to u mě nikdy nefungovalo. Nikdy to nefungovalo pro to, jak jsem hrál. Nikdy to nefungovalo pro zvuk, který jsem vždy slyšel v kapelách, ve kterých jsem byl. Takže jsem byl vždy odkázán na věčné hledání zvuku. Měl jsem rád spoustu Gibsonů, Rickenbackerů, Dan Armstrongů, B.C. Richů a v době, kdy jsem hrál na nástroje Jackson, v době Hartke skříní a Gallien-Krueger hlav v roce 1987 se zrodil můj zvuk.

Peace Sells byl na B.C. Rich a těchto typech věcí. Co můžete slyšet během mé kariéry je vývoj zvuku. Hodně těchto věcí změnilo zvuk kapely a změnily se nástroje kapely. Nemůžeš být osamělý vlk a měnit, co chceš. V nastavení kapely musíš hrát, co je vhodné v rámci skupiny. Zažil jsem situaci, kde měla kapela skvělý zvuk a jednoho dne chtěl změnit bubeník svoje bicí. Další věc, kterou vím je, že moje baskytara zněla na hovno.

Uvědomil jsem si, že kdykoliv změníš jednu věc na pódiu, může to změnit všechno. Myslím, že teď hlavní cíl, a procházel jsem tím, když jsem se vracel zpět do Megadeth, bylo najít správný nástroj, správné zesilovače, správnou kombinaci reproduktorů, správné struny, tloušťky mých trsátek - šel jsem úplně dolů ke každému detailu, abych se ujistil, že všechno, co používám, se perfektně hodí pro současný zvuk Megadeth.

Daveův zvuk je jiný. Jeho zesilovače jsou více vyspělejší technologie. Chris používá velmi vyspělou technologii, bicí jsou udělané z jiného dřeva. I přesto, že jsme vlastně znovutvořili Rust in Peace, Rust in Peace v roce 2012 má odlišnou úroveň technické náročnosti, než když jsme to nahrávali na mnohem starší vybavení před dvaceti lety.

Jaké tloušťky trsátek a co za trsátka používáš?
Používám Jim Dunlop Tortex trsátka a používal jsem tloušťku 0,88. Protože jsme hráli na tomto turné mnohem starší, thrashovější věci, začínám používat tloušťku 1 mm, protože jsou o něco tlustší, trochu tužší a pomáhají mi hrát starší thrashové věci trochu lépe. Tenčí trsátko je dobré pro pomalejší tempo, groove věci, ale když začneš hrát opravdu rychle, zjistil jsem, že není dostatek místa pro pohyb trsátka mezi notami. Potřebuji, aby bylo trsátko opravdu pevné a tuhé.

Když si se vrátil do Megadeth, co jste si s Mustainem navzájem řekli, abyste zpečetili dohodu a byli jste schopní zase spolu pracovat v produktivním smyslu?
Mluvili jsme spolu několikrát po ty roky. Nebylo to, jakože bychom už byli navzájem úplní cizinci. Dostali jsme se na telefon a Dave řekl, "Podívej, tak se to teď má, tady je kapela v tuhle chvíli a to je v podstatě to, co můžeme udělat pro to, aby to fungovalo" Já jsem řekl: "Víš co? To zní dobře."

Protože zcela upřímně jsem byl spíš: "Pojďme to dát dohromady a uvidíme, jestli to bude fungovat". On řekl: "Rád bych tě tu měl, pokud tu chceš být". A já jsem řekl: "No, rád bych tam byl." To bylo ono. Přijel jsem, zkoušeli jsme, znělo to skvěle a bylo to uzavřené. Od toho už bylo jen řečeno, pojďme zavřít dveře do minulosti, pojďme se zaměřit na budoucnost a posuňme se dál. A to od té doby děláme.

Zdroj: http://blogs.westword.com...gadeth.php