Rádio
Zapnout Megarádio
Reklama

674
Facebook
Sdílejte nás
Tweet
©
2007 MEGADETH.CZ
Webmaster . Milan Dotlačil a Kropis
Moderátor . Kropis

Rozhovor: 23/6/12 David Ellefson

Komentáře: 0 • Autor: Kropis • 07.10.12 - 17:23 Rozhovor: 23/6/12 David Ellefson


Unsung: Words and Images, poslední - a nepochybně nejlepší - literární dílo od baskytaristy Davida Ellefsona (Megadeth, F5, Killing Machine, Hail, a spousta dalších)

Co bylo hlavní inspirací Unsung: Words and Images? Je celkem nečekaná věc…
Stalo se to vlastně velice rychle. Přijeli jsme domů z Jižní Ameriky na začátku prosince a já jsem si k tomu sedl. Většinou mi trvá něco kolem týdne vzpamatovat se z cesty a přejít z rychlosti 700 mph/h na 0 a vrátit se zpět k civilnímu životu po turné (Smích). Během tohoto procesu, právě před Vánocemi, jsem si začal prohlížet věci v mém počítači a objevil jsem tu neustále rostoucí složku textů, kterou jsem měl. Bylo tam hodně věcí, které byly napsány celkem nedávno. Vzal jsem to ke svému kamarádovi jménem Brett Nelson, který napsal podobnou knihu poezie. Je to můj kamarád a poslal jsem mu to ručně napsané, takže mi s tím mohl pomoci a podílet se na tom. Měl jsem myšlenku, ale nebyl jsem si jistý, jak to uzavřít. Stejně už se se mnou podílel na textech, takže jsem ho nechal projít tu myšlenku. Řekl jsem: "Co si myslíš o vložení těchto textů do knihy a dát k nim fotografie?" a on řekl: "Jdi do toho." Tak jsme na to rychle skočili a on mi pomohl dát dohromady tým k dokončení a kolem půlky ledna jsme měli všechno hotové. Předtím než jsem odjel na Gigantour, jsem měl texty hotové a jemné detaily kompletní. Prakticky jsme další měsíc strávili dokončením rozvržení, takže jsme byli schopní to vydat v březnu.

Je David Ellefson - básník nově objevená stránka tvé kariéry nebo zde byla celou dobu?
Tak trochu obojí. Je to nově objevené, ale napsal jsem hodně textů za ty roky a texty jsou vždy předmětem ke změně, založené na tom, jak zapadnou do riffu, změny akordu nebo melodie. Takže máš 2 věci proti příběhu textu, což je vlastně umění psaní textu v hudebním nebo melodickém směru na rozdíl od poezie, která je zamčená ve slokách a rýmech. Neměl jsem žádné zkušenosti s mluveným slovem až do teď (Smích). Rychle jsem si uvědomil, že mluvené slovo je kombinace lyriky a poezie, ale podle mě potřebuje mít všechno rytmus jinak je to pro čtenáře nebo posluchače velice těžké k upoutání pozornosti.

Kdo přispíval fotkami pro Unsung: Words and Images? Původně jsem si myslel, že jsou všechny tvoje…
Ty fotky byly pořízeny ženou jménem Raffaella z Itálie. To je to, co ona dělá. Stejným způsobem, jakým já píšu texty, ona pořizuje fotky. A dokonce to nedělá ani profesionálně. Dělá to jako svoje životní poslání. Spolupracoval jsem s ní, takže jsem mohl použít její fotky a naštěstí má opravdu pěkné zásoby, s kterými jsem mohl pracovat. Je to zajímavé, jak se kniha stala spolupodílející událostí. Normálně napíšeš text s jiným muzikantem a použiješ to do písně. V této situaci jsem použil její fotografie k mým textům. …Osobně to považuji za velice osvobozující. Znovu říkám, že texty byly první. Nepodíval jsem se na fotku a potom k tomu přiložil text. Prvně jsem měl všechny texty a potom jsem k nim přiložil fotky, stejným způsobem, jako jsem dříve složil píseň a potom se k němu udělal text a nějakým způsobem zařídil, aby ty dvě věci spolu fungovali. Byla to podobná spolupráce jako skládání. Je to právě proto, že texty nezapadly do hudby a proto se mohli doplnit fotkami. Skvělá věc na tom byla, že jsem nemusel až tak upravovat texty a snažit se, aby zapadli jako jeden kus do hudby. To pro mě bylo velice osvobozující. …Bylo to jako: "Když chci říct toto, opravdu to můžu říct. Texty zde mají přednost (Smích)."

Muselo to být obrovsky osvěžující konečně být schopný nechat promlouvat své myšlenky bez následků nebo lítosti…
To opravdu bylo. …Když jsem dokončoval organizaci knihy, uvědomil jsem si, že to bylo hodně podobné, jako skládat hudbu pro album. Chceš si být jistý, že to má hladký průběh a můžeš vzít čtenáře na cestu knihou. Co jsem si uvědomil, bylo, že jsem chtěl jít do studia a udělat pro to mluvené slovo. Nikdy předtím mi tato myšlenka nezkřížila mysl! …Takže nyní mám téměř všechny skladby hotové jako album. Moje první myšlenka byla, že by to možná mohla doprovázet audiokniha stejným způsobem, jako když si koupíš novelu nebo thriller, kde si můžeš koupit také audioknihu. Ale nyní mám jiný nápad, kde by bylo lepší vydat to jako samostatné album, kde by to doprovázelo PDF. Stále si pohrávám s tím, jak se to všechno bude odehrávat, ale inspirovalo mě to, protože s "Manuscriptum Regius", což je první text v knize, přišel jeden člověk a nahrál video. Teď je to na YouTube. Byl to hlavní single z knihy s videem, které to doprovázelo. Udělal jsem uvedení a propagaci knihy, prakticky stejně, jako bych to dělal pro nové album.

Co tě vedlo k tvému rozhodnutí vydat Unsung: Words and Images přes platformu vydavatelství na vlastní náklady?
S vydáním mé předchozí knihy Making Music Your Business (1997) jsem si uvědomil cenu času, který zabere napsání knihy, její úpravy, přeposlání vydavateli a její následné vydání. Může to být několik let. Toto byl ohromně zábavný projekt a dalo se to kupy tak rychle, že jsem nechtěl zabřednout a utápět se v celé té obchodní stránce věci. Dnes, víc než kdy jindy, je možnost vydávání na vlastní náklady přístupné každému. Vybral jsem si (služba poskytující vydání na vlastní náklady) Blurb, protože i když je vytisknutá kopie mnohem dražší, než jakou bych si přál, aby byla, nabízejí to jako elektronickou verzi, takže to může být lehce stáhnutelné do iBooks. To je část, kterou mám rád. Mám iPad a mám pocit, že stále více a více lidé okolo mě má iPad nebo iPhone. Myslím si, že to je budoucnost vydávání a navíc ušetříš několik stromů v tomto procesu.

A ještě k tomu, jakmile nahraješ knihu do Blurb, se postarají o všechno formátování pro iBooks, takže jsem nemusel udělat druhou verzi. Také to po mně nevyžadovalo rozsáhlé zabalování. Byl jsem schopný to udělat velice rychle. Nechal jsem knihu v Blurb, což můj editor Libby Calaby ve Velké Británii udělal. Byl to tým. Byl jsem to já, Brett, Libby a Raffaella. Bylo to jako být v malé kapele. Bylo to skvělé čtyřčlenné partnerství.

Dokážu si představit, že vysvětlit celou obchodní stránku tak stručně bylo poměrně obtížné.
Tato část nebyla tak těžká, protože jsem byl u toho a udělal to. Takže tato část nebyla tak těžká a já jsem napsal každé slovo na svém laptopu. Potom si moje žena, ona byla v tu dobu devět měsíců těhotná, sedla a pomohla mi upravit první návrh. Bylo to opravdu brutální (Smích). Ona je ke mně brutálně upřímná a řešila to stylem: "Buď zticha. Neříkej to znovu." (Smích), takže jsem deset stránek upravil a snížil na dvě. To bylo v době, kdy jsem začal "obchodovat" s textem. Je to zajímavé, protože v té době jsem také psal článek pro magazín Bass Player a editor Jim Roberts se stal mým dobrým kamarádem. Utíkal jsem s tím textem (knihy) za ním a on řekl: "Wow! Náš vydavatel (New Bay Media), který vydává naše magazíny, by se na tom určitě velice rád podílel." Tato situace mě dostala do hry, když se kniha měla vydat.

[tento obrázek už neexistuje]

Co tě vedlo k vývoji aplikace Rockshop? Můžeš říct nám nezasvěceným, co to vlastně umí?
Pocketlabworks mi poslali kopii toho, co měli, což bylo rozhraní iRiffPort, které miluju. Ukázal jsem to své dceři Atheně. Sedli jsme si a já jsem řekl: "Podívej se na to", protože ona je opravdu zažraná do hry na kytaru. Teď hraje většinou akusticky, což je skvělé, protože jsem dostal zpět svůj iPad (Smích). Bylo to prostě tak příjemné, protože prostě připojíš jeden kabel do svého zařízení a je hotovo. Obyčejně musíš mít všechny ty různé adaptéry, a když jsi v zahraničí, potřebuješ také napájecí adaptéry a přípojky. Musíš mít všechny tyto věci s sebou. Obvykle se to při vytahování všechno do sebe zamotá a skoro to ani nemůžeš vytáhnout z kufru. Prostě se mi líbilo, jak jednoduché to bylo, tak jsem mluvil s Kevinem Robertsonem, který vlastní Pocketlabworks a on byl velký fanoušek videí Rockshop, které jsem dělal a že jsem byl aktivní ve vzdělávání lidí na internetu. Tak jsem řekl: "Pojďme vzít, co dělám a dejme to dohromady s tím, co děláš ty a vytvoříme aplikaci" a to byl celý nápad dát dohromady aplikace Rockshop. A co jsem se o tom naučil je, že to není jako kniha, CD nebo jiná kreativní snaha, kde, jakmile to dokončíš a vytiskneš, jsou to zavřené dveře a je to navždy hotové…počet vývojů aplikací je vlastně nekonečný. Když vyšla v prvním týdnu první verze, vydali jsme mírný update na verzi 1.1. Teď, když je to chvíli venku, dívali jsme se na to a já jsem si říkal: "Ok, podrobil jsem to, čemu jsem chtěl a zcela upřímně čemu jsem potřeboval." Když se mé potřeby změní, můžu je vložit do aplikace, takže se na to dívám, jako na kdykoliv otevřené dveře kreativity, kde můžeme vylepšovat aplikaci a přidávat různé věci a pracovat na tom kdykoliv.

Je skvělé, že aplikace Rockshop je tak zaměřená na aktuální vývoj, tak dlouho po tom, co si ji někdo koupí…
Rozhodně, já chci zařízení, které je funkční, praktické a použitelné…je to něco, co použiješ vícekrát než jednou. Někdy, když si stáhneš aplikace, použiješ ji jednou nebo dvakrát a řekneš si: "Bylo to roztomilé", a už ji nikdy znovu nepoužiješ. Řekl bych, že jsme se snažili dosáhnout aplikace, která udělá mobilní praktický kytarový procesor. Dává pryč všechny ty kabely a přídavné zařízení, musíš do nich dávat baterie a všechny ty další komplikace, které jsou s těmito zařízeními. A navíc získáš opravdu skvělý kytarový a baskytarový tón za běhu, protože stejně to zařízení máš s sebou.

Jak vznikly speciální koncerty Metal Masters? Vezmeme-li v úvahu všechny, kteří se do toho zapojili v nejnovějším koncertu, představoval sis, že to dosáhne až takového epického rozsahu?
První Metal Masters byl loni, den před festivalem Big4 v Indio (Kalifornie). Byl jsem to já, Mike Portnoy (ex-bubeník z Dream Theater) a bubeník Charlie Benante a baskytarista Frank Bello, oba z Anthrax. Byli jsme to jen my čtyři v Sam Ash Music v Cerritos (Kalifornie). Člověče, byl to totální úspěch. Frank a já jsme spolu už dělali nějaké vystoupení předtím, takže jsme už měli dobrý vztah jako dva baskytaristi. Byla zábava přivést dva bubeníky, protože baskytaristi a bubeníci obvykle drží spolu a my čtyři jsme byli dobří kamarádi spoustu let. Byla to zábava přivést je a navíc Charlie umí hrát také dobře na kytaru, takže byl kytarista, když jsme potřebovali, aby byl. Frank umí také opravdu dobře zpívat, takže kdybychom někdy potřebovali vlastní song k jamování… Prostě nám to dalo skvělou rozmanitost a končili jsme s vytvořením vlastního rozmanitého vystoupení (Smích). Když přišlo na další, udělali jsme to den před festivalem Big4 v New Yorku v divadle Best Buy a potom se Best Buy do toho zapojil jako sponzor a vykopl to na úplně jinou úroveň. Otevřeli jsme to pro zapojení dalších hostů a Phil Anselmo (zpěvák ex-Pantera, Down) se tam ukázal a zazpíval pár songů Pantery, vůbec poprvé od doby, kdy z ní odešel. Kerry King (kytarista Slayer)se připojil, Scott Ian (kytarista Anthrax) se připojil a najednou to bylo jako: "To je nářez! To je kompletní kapela". Třetí vystoupení bylo naplánované kolem ocenění Golden Gods v Key klubu (Hollywood). Každý, kdo se na tom podílel minulý rok, se ohromně bavil i přesto, že se na tom nepodílel Scott Ian. Kerry King je velice zábavný. Pokud není zapojen, je mimo, ale když je zapojen, je do toho zapojen kompletně. Absolutně zbožňoval vystoupení v New Yorku a prostě si to užíval. Kerry je opravdu skvělý kytarista a je tu celá úplně jiná strana jeho hraní, kterou normálně neuslyšíš. Řekl bych, že si užil spoustu zábavy při učení songů Pantery a pak, když jsme přivedli bubeníka Slayer - Dave Lombarda jako třetího bubeníka, Phil Anselmo na to: "Jdu do toho", takže jsme přidali ještě více songů Pantery. On se vlastně stal našim zaměstnaným zpěvákem (Smích). Zpíval písně Slayer, Pantery a pak, úplně na konci, jsme přivedli Geezera Butlera (baskytarista Black Sabbath) a zahráli jsme klasiku Hole in the Sky, kterou Pantera už dříve hrála. Bylo to skvělé, protože Phil se dostal ke zpívání songů Slayer, Pantery a Black Sabbath. Je to větší než vystoupení (v originále clinic), ale ve spoustě věcech je to více intimní.

Z pohledu dlouholetého fanouška heavy metalu je to sestava, o které můžu pouze snít.
Je to skvělé, protože lidé v Samson, obzvláště Mark Menghi, který řeší vztahy umělců a dělá hodně práce na veřejnosti, k nám všem byl úžasný. Byl to jeho nápad to udělat. Samozřejmě se na to dívá z pohledu hudebníka, ale také se na to dívá z pohledu fanouška. Říkal: "Kdybych byl fanoušek, který sedí v publiku, koho dalšího bych chtěl vidět nakráčet na pódium?" Mark je jako velký generál Metal Masters. Obrátilo se to v tuhle opravdu skvělou věc a my se bavíme stejně jako všichni fanoušci, věř tomu nebo ne.

Jaký to je pocit, že se konečně všichni sešli na Big4? Muselo to být velmi inspirativní…
Bylo to opravdu skvělé. Je to vtipné. Můj syn má na střední škole předmět Historie rock'n'rollu. Dělá referát na Megadeth a Thrash metal. Je to zábavné mluvit s ním o celé historii, protože to začalo (Big4) v roce 2010 až do dnešního dne, uzavřel se tím celý kruh. Všichni jsme začali jako individuality, které vytvořily scénu a jak jsme dosáhli svých vlastních vrcholů, šli jsme si vlastními cestami. Teď jsme zde všichni na vrcholu hory a dáváme se dohromady. Je skvělé vidět, jak to všechno přišlo s věkem. Všechny výzvy jsou pryč, je to prostě jen skupina dobrých přátel, kteří se potloukají mezi Big4 a Metal Masters. Je to téměř, jako kdybychom navštívili rok 1983. Všichni se dívají jeden na druhého se spoustou zábavy. Před dvaceti lety by to bylo všechno velmi konkurenční, ale teď je to spousta dobrých přátel, kteří spolupracují dohromady.

Jak celkově reagovala rock'n'rollová komunita na tvé otevřené diskuze o víře?
Každý z rock'n'rollové komunity to přijal skvěle. Všichni si se mnou plácli. Vzpomínám si, když jsem byl na NAMM (2012) a praskl na mě příběh, že dělám semináře (náboženské). Každý, kdo ke mně přišel, mi řekl: "Človeče, to je opravdu úžasné! Slyšel jsem o tom dneska. Ať se ti vede!" Je to vtipné, protože je pravděpodobně více lidí uvnitř kostelní komunity, kteří to špatně chápou než uvnitř rock'n'rollové komunity. Co ti to říká? (Smích) Jsem jen badatel. A myslím si, že každý je v určitém stupni teologicky založený, protože my všichni máme svoje vlastní víry a jsme badatelé. Všichni se učíme za pochodu. Když se dostaneme na druhou stranu, tak jen tehdy, když budeme znát odpověď.

Bylo pro tebe jednodušší šířit víru k ostatním s posunem a rozvojem tvé kariéry?
Určitě. Pro mě jako mladého kluka stěhujícího se z venkovské Minesoty do Hollywoodu nemohl být drastičtější kulturní rozdíl. Věděl jsem, že můj dar na této planetě bylo dělat hudbu. Byla to věc, kterou jsem dělal a kterou dělám i teď (Smích). Někdy dostaneš po cestě nějaký impuls. Jedna věc na tom být v Megadeth je ta, že Dave Mustaine a já jsme byli vždy otevření našim cestám, našim překážkám. Nestojíme na vrcholu hory a neříkáme: "To je skvělé, my jsme skvělí a podívej, jak skvělé jsou naše životy." Spíše je to: "To je těžké, to bylo na hovno a to bylo opravdu složité." Myslím si, že když jsi opravdu otevřený svým zkouškám a svým vítězstvím, lidé to ocení, protože nikdo nemá perfektní život. A to si myslím, že je jedna ze skvělých věcí na thrash metalu. Nepřišli jsme se snahou být rockovými hvězdami. Nakonec jsme se stali slavní, pro to co děláme, ale pravda je taková, že naše hudba je odrazem toho, jací jsme a my jako lidé jsme jako naši fanoušci, takže to bylo všechno kompletně propojené. Pro mě to je spirituální věc jako taková. Lidé se spojují díky tvému daru a jiní lidé se dávají dohromady díky tvým darům. To je vlastně to, co bychom měli dělat.

Zdroj: http://www.bigmusicgeek.c...efson.html