Rádio
Zapnout Megarádio
Reklama

404
Facebook
Sdílejte nás
Tweet
©
2007 MEGADETH.CZ
Webmaster . Milan Dotlačil a Kropis
Moderátor . Kropis

SPECIÁL Rozhovor: 16/8/2012 Chris Poland

Komentáře: 0 • Autor: Kropis • 25.11.12 - 12:14 SPECIÁL Rozhovor: 16/8/2012 Chris Poland


Chris Poland je heavy metalová a jazzová ikona. Jeho legendární kytarová práce na prvních dvou albech Megadeth pomohla vytyčit cestu ranému zvuku thrash metalové hudby a do dnešního dne se stal vzorem nespočet kytaristů. V poslední dekádě posunul svoje zaměření k instrumentálnímu jazzu (orig. fusion) s jeho kapelami OHM a OHMPhrey. Kombinují prvky rocku, jazzu a metalu, které vás vezmou na cestu po Chrisově unikátním zvuku. Chris s námi otevřel témata o jeho nových projektech s OHMPhrey a Polcat, jeho novém partnerství s kytarami Schecter, o době v Megadeth, rané době s Kerry Kingem a jeho práci s Lamb of God. Jak můžete číst níže, Chris neplánuje v dohledné době žádné zpomalení.

VZHLEDEM K TOMU, ŽE TO JE SPECIÁLNÍ ROZHOVOR S EXČLENEM MEGADETH, PŘELOŽIL JSEM POUZE ČÁSTI ROZHOVORU, KTERÉ SOUVISELY S MEGADETH.

V roce 1977 si se přestěhoval do Los Angeles a hrál si hlavní kytaru v kapele The New Yorkers. Měl jsi Roberta Pagliariho na baskytaru a Gar Samuelsona na bicí, který je stejně jako ty ikona všech thrash metalových a speed metalových příznivců. Gar byl jedním z bubeníků, který ve své době opravdu ovlivnil metalové bubeníky. Takže vy jste svým způsobem přišli z jazzového pozadí. Proč jste se chtěli dostat do heavy metalu/thrash metalu?
No vyrůstal jsem stejně jako ostatní a ovlivnila mě stejná hudba jako všechny ostatní. Víš, jak jsem starý, jsem starý jak metuzalém. (Smích) Led Zeppelin, Hendrix, Jeff Beck, Leslie West z Mountain, Robin Trower, tito všichni a věděl jsem, že si nejsem úplně jistý, co za žánr poslouchám. Led Zeppelin je vlastně heavy metal. Všechno co Dave Mustaine udělal, bylo, že to zrychlil. Protože Gar a já jsme dělali jazzové věci, bylo celkem jednoduché vypořádat se s těžkými aranžemi. Daveova hudba byla velká výzva a bylo to všechno narvané do jedné věci, což pro nás bylo skvělé, takže nás to vedlo touto cestou, kterou jsme se já a Gar vydali, ještě než jsme se potkali s Davem. Dave nahlížel stejně na to, co jsme hráli. Nejlepší věc na Garově hře v Megadeth byla, že přinesl tak trochu swing. Nechci to nazývat swingem, protože Gar byl jazzový bubeník, který se připojil do metalové kapely, ale to, co ho ovlivnilo, mělo vždy vliv na to, jak hrál na bicí v kapele. Myslím si, že to, co udělalo Megadeth jiným než všechno ostatní v té době, bylo Garovo bubnování. Samozřejmě jsem se dostal ke hře s Garem a hrál jsem s ním celý svůj život. Takže pro mě bylo jednoduché hrát tuto hudbu. Dostal jsem se k hraní s bubeníkem, se kterým rostla naše hra, takže to byla určitě oboustranně prospěšná situace pro nás a pro Davea.

Načasování, které přivedlo Gara do Megadeth společně s jeho stylem bubnování bylo speciální. Mluvili o tom na VH1 Megadeth Behind the Music. Že to bylo jako kudlanka nábožná za bicími.
Je vtipné, že si to vytáhl. Když Gar hrál na bicí, jeho tělo se nikdy nepohnulo, ale jeho ruce a nohy vypadaly jako by byl pavouk. (Smích) Byl šíleně dobrý. Můžu upřímně říct, že kdyby Gar nemluvil Daveovi do zkrácení songu Peace Sells, mám pocit, že původně byl 8 minut dlouhý a Gar řekl: "Víš co; je to moc dobrý song na to, aby byl takto protahován." Řekl, pojďme zkrátit uspořádání, seříznout to na kratší délku a udělejme to jako singl a Dave řekl, jasně, pojďme to toho. Kdyby to Gar neřekl… opravdu si myslím, že Dave Mustaine respektoval Garovy názory na věci, protože to byl jediný člověk v kapele, s kterým si Dave nerad zahrával. On Gara respektoval maximálně a díky bohu, že to dělal, protože si jinak myslím, že bychom teď spolu nemluvili přes telefon.

Podle mě můžeš říct, že když Dave mluvil na VH1 Behind the Music o Garově úmrtí, že o tom mluvil hodně otřeseně. Když remasterovali album "KIMB" a věnovali ho památce Gara Samuelsona… Říkal jsem si, že bylo úžasné, že to udělal a znamená to hodně pro oldschool metalové fanoušky.
Já si to myslím taky. Měli jsme naši…řekněme, já a Dave s Davidem Ellefsonem a Garem, byli jsme jako bratři a rvali jsme se jako bratři. Byly to drogy, které nás do toho dostaly. Všechno to bylo o tom. Drogy, a když se dostanou do místnosti čtyři kluci, kteří mají všichni opravdu velké ega o tom, co chtěli dělat, tady vždy vznikne konflikt. Myslím si, že to bylo to, co zásobilo kapelu ohněm. Bylo to soupeření mezi námi a to přidávalo trochu toho extra něčeho, co spousta kapel nedostane.

Speciální chemie určitě nebyla jen v rytmické sekci, ale hudební úroveň byla neskutečná od všech částí kapely.
Tady opravdu patří uznání Daveovi. Dave napsal většinu materiálu, vzešlo to z jeho…jeho palivem byla nenávist Metallicy, takže to přidalo extra hněv k tomu, co jsme dělali. Bylo to perfektní načasování, a jak jsi řekl, chemie byla ta pravá.

Hráli jste s New Yorkers v jazzových klubech a pak jste se připojili k Megadeth. Samozřejmě ty už teď víš, jak šílené dokáže být publikum Megadeth v kotli a všemi těmi šílenostmi. Jak tě to ovlivnilo, hlavně hraní na živo a jak velká to byla změna oproti hraní v jazzových klubech k takovému typu publika?
Řeknu ti, můj první koncert byl v Lamour's, se Slayer a já jsem stál za dvěma kombama a oni hráli starý song Diamond Head - Am I Evil. Nikdy předtím jsem ten song neslyšel a koukal jsem na publikum a oni se prostě zbláznili. Říkal jsem si o čem to vlastně je?!?! (Smích) Pak jsem se dostal na pódium a uvědomil jsem si, že nás krmili ohněm. Je to publikum, které dodává kapele energii a kapela se tím prostě živí. Je to opravdu neuvěřitelné.

Co se mi líbilo na oldschool metalových fanoušcích bylo, že jsem šel minulý rok na stadion Yankee, abych viděl Big4 a bylo úžasné vidět, jak jsou stále loajální tito fanoušci. Nejsi v Megadeth už dlouhou dobu, a fanoušci o tobě stále mluví, stále sledují projekty, do kterých si se po těch letech zapojil. Marty Friedman žije pořád v Japonsku a fanoušci Megadeth pořád sledují jeho projekty, jsou prostě velmi loajální.
No jasně, podle mě, jakmile jsi jednou součástí, obzvláště v těch 80. letech, je to něco, co s tebou zůstává. Zůstává to se mnou. Když jsem napsal "Return to Metalopolis" (1. sólovka Polanda), byla to vlastně pocta celé této éře. Chtěl jsem na to položit svoji značku, což bylo něco, co jsem nemohl udělat, když jsem byl v kapele, protože Dave měl vizi a bylo těžké se do toho dostat. Měl jsem své 2 centy v kapele, ale když jsem udělal "Return to Metalopolis", říkal jsem si: "To je to, co jsem chtěl udělat." K těm fanouškům…fanoušky jaké má Megadeth, nemá nikdo.

Další téma, kterého jsem se chtěl dotknout je album "Killing is my Business… and Business is good". Myslím si, že "Rattlehead" měl tvoje nejrozsáhlejší sólo ze všech songů na albu. Vím, že to nebylo tak dlouho, co Kerry King vybral tento song, kdy hrál živě s Megadeth a běsnil z tvé hry v tomto songu.
Musím ti říct, že já mám tolik příběhů s Kerry Kingem. Pracoval jsem na jeho kytarách ještě dřív, než jsem se vůbec potkal s Dave Mustainem. Přišel do mého domu a já jsem mu vyfrézoval kytaru, dal jsem mu na ni tremolo, nastavil pro něj a naladil ji. Byl něco jako kamarád, který se vždy zastavil a já jsem pro něj udělal nějakou práci. Ten koncert, o kterém jsem mluvil, v Lamour's, kde mě to publikum téměř vyděsilo, půjčil mi svoje kombo, protože my jsme si komba pronajali, a moje kombo bylo prostě strašné. Řekl jsem Kerrymu: "Půjč mi boost pedál, protože s tímhle nebudu hrát." On řekl, žádný problém, prostě si ho vezmi. Pokud jde o desku… Mám pocit, že jsme ji udělali za méně než 10 dní. Náš rozpočet byl velice malý. Karat Faye byl producent. Neměl jsem z něho pocit, že zaujal kapelu, ale byl jsem v kapele asi 2 týdny, když jsme tu desku udělali, takže jsem si nebyl jistý, co se děje a udělal jsem to nejlepší, co jsem mohl. Megadeth se nestali tím, čím jsou, dokud nepřišel Randy Burns (producent Peace Sells) a neudělali jsme album "Peace Sells". Neříkám, že první deska nebyla skvělá, protože to je, prostě bych si jen přál, aby tam byl Randy Burns.

Myslím, že s tím hodně lidí souhlasí. Produkce na první desce nebyla, ale energie, nadšení a hněv vycházel ze songů a myslím, že to zaujalo.
Jasně, to je smysl všeho, nezáleží na tom, jak to zní, je to o tom, jaký z toho máš pocit. Byl to Daveův první výstřel dát jeho věci dohromady a i přesto, že jsme byli pod platovým omezením a věci nebyly takové, jaké jsme chtěli, aby byly, udělali jsme to nejlepší, co jsme mohli. Hudba tím prochází a to je to, na čem záleží.

Hrál jsi v průběhu své kariéry se skvělými bubeníky a mluvím o sedmi nebo osmi fantastických bubenících. V roce 2004 jsi uzavřel smlouvu (hrát na sólovce) na album "The System has failed" a hrál si s dalším opravdu skvělým bubeníkem.
Byl jsem šťastný, že mě vůbec Dave požádal, abych na tom albu hrál, bez ohledu na to, kdo bude hrát na bicí, ale když jsem slyšel, že na bicí bude hrát Vinny Colaiuta, řekl jsem si: "Jasně, do toho jdu." Byla to spousta zábavy hrát s někým tak dobrým. Je to možná jeden z nejlepších žijících bubeníků.

Opravdu musíš být hrdý na svou hru na albu, song jako "Kick the Chair", což je totálně nářezový typ songu. Myslím si, že to je album, které znovu nakoplo kariéru Megadeth. Songy jako "Kick the Chair", "Of Mice and Men" a "The Scorpion" jsou podle mě stejně dobré jako cokoliv, co kdy Megadeth udělali.
Jasně, upřímně si myslím, že kdybych to měl nazvat, řekl bych, že to byla sólová deska Davea. Podle mě je to skvělá deska. Můj oblíbený song je vlastně poslední song na CD - My Kingdom, který mi připomíná něco jako, kdyby Frank Zappa napsal blues. Podle mě je ten song geniální. Měl jsem velké štěstí, že jsem měl Ralpha Patlana, který byl první inženýr v tomto projektu a on měl bednu pedálů, které stály pravděpodobně 30 000 dolarů. Byly to starodávné pedály. Našli jsme Wah, prastarý Wah-Wah, je to Vox Fuzz volume a já jsem ten fuzz připojil. Byl to fuzz vyrobený od Oztone a člověče, to byl ten nejlepší kytarový zvuk. Přinesl jsem svoji celou kytarovou výbavu a Dave měl 50 wattový half stack Plexi Marshal a po tom, co jsem to slyšel, jsem řekl, zapomeň na moji výbavu. Budu hrát přes tento half stack. (Smích) Znělo to tak dobře a bylo to tak hlasité, že každých 20 minut musel někdo přijít zpátky do místnosti a posunout to zpět na svoje místo, protože to vibrovalo po celé podlaze. To bylo úžasné kombo. Je příjemné, když jsi ve studiu a máš volnost v používání, čeho se ti zachce. Prostě ti říkám, byla to opravdu zábava. Dave se na mě dokonce podíval a řekl: "Chyběl jsem ti, že." (Smích) a já: "Jasně že jo."

Byly nějaké myšlenky o připojení se na stálo? Vím, že to mělo být sólové album pro Davea, nebo o tom proběhla nějaká diskuze?
Ne, myslím, že to byla… jedna z těch věcí, když čteš mezi řádky, jako co chceš dělat. Myslím, že Dave věděl, že tento most byl překročen. Nemůžu se tam vrátit zpět.

Zdroj: Xtreme Metal Radio