Rádio
Zapnout Megarádio
Reklama

179
Facebook
Sdílejte nás
Tweet
©
2007 MEGADETH.CZ
Webmaster . Milan Dotlačil a Kropis
Moderátor . Kropis

Rozhovor: 9/11/2012 Dave Mustaine

Komentáře: 0 • Autor: Kropis • 02.02.13 - 12:25 Rozhovor: 9/11/2012 Dave Mustaine


Dave Mustaine odpovídá na "Countdown to Extinction", mluví o "TH1RT3EN", turné a dalších věcech.

Legendární zpěvák a kytarista Megadeth, Dave Mustaine se nikdy nezastaví.

"Právě teď jsme ve studiu a pracujeme na naší 14. desce," směje se.

Po úžasném metalovém mistrovském díle "Th1rt3en" z roku 2011 si určitě zaslouží přestávku, ale přesto setrvává. Právě teď Megadeth oslavují 20. výročí jejich klíčového alba "Countdown to Extinction". Je to klasika srovnatelná s tím nejlepším od Black Sabbath, Anthrax, Slayer, Metallicy a jakékoliv jiné metalové osobnosti, na kterou si vzpomenete. Kapela právě vypustila dvou diskovou edici s úderným živým CD, skvělým zabalením, plakátem atd. Také album přivedou k životu na podzimním turné. Není lepší čas než teď prozkoumat tuto nadčasovou kolekci, pokud ji už nemáte…

"Countdown to Extinction" změnilo hru, když zachovalo thrashovou intezitu a působivou technickou zručnost kapely a zároveň vypustilo jedny z největších hitů, které kdy žánr viděl. Jinými slovy to album potřebujete!

V tomto exkluzivním rozhovoru s "Artistdirect.com" šéfredaktorem Rickem Florinem odpovídá Dave Mustaine na "Countdown to Extinction", mluví o "TH1RT3EN", turné a dalších věcech.

Jaká první věc tě napadne, když si vzpomeneš na "Countdown to Extinction"?
Byla to zábava (Smích). Svět byl v té době jiný. Byly některé velice zvláštní momenty, jako když byl zákaz vycházení po vzpourách za Rodneyho Kinga. Něco takového se stane jednou za život a musíš s tím žít trvale. Takové věci jsou unikátní.

Vznikla deska relativně rychle?
Nevzpomínám si, kolik zabrala času. Dříve bývalo mnohem jednodušší dělat desky, protože na nás nebyl vyvíjen takový tlak.

Jaké knihy si v té době četl?
No, titulní song - pokud to je to, na co narážíš - a dále to od toho šlo dál po rodokmenu desky, byl příběh "Time Magazine". Nick Menza to četl. Přinesl mi to a požádal mě o převedení do písně. To jsem udělal. Ohledně songu "Foreclosure of a Dream", David Ellefson četl knihu nazvanou "Farmer in the Sky". On je z farmářského pozadí, takže to pravděpodobně vzbudilo jeho zvědavost. Co se týče mě, hodně z toho, co se objevovalo textově, se lišilo. Abych dal příklad, tak v časech "Sweating Bullets" jsem četl knihu od George Carlina, věřte tomu nebo ne. "Symphony of Destruction" nevzešla z knihy, ale ze sledování "The Manchurian Candidate". Přemýšlel jsem o "Skin o'my Teeth" na cestě domů z velice důrazné zubní události. V době "High Speed Dirt" jsem skákal s padákem. Dělal jsem s někým rozhovor a ta osoba řekla, že jsem skákal s padákem. To jsem nikdy neřekl (Smích). Řekl jsem: "Rád bych skákal s padákem". A pomyslel jsem si: "Víš co? Pravděpodobně bych to měl zkusit." Tak jsem dělal seskoky s padákem a kluci z "MTV Headbangers Ball" se o tom dozvěděli a byla z toho obrovská párty. Riki Rachtman přišel. Skákal s padákem s námi. Je to zábavný sport. Není to něco, co bych chtěl dělat v současné době, protože jsem starší a jsem rodič. V té době to byla opravdu zábava. Ve společnosti je teď tak velký tlak, jak na sebe lidi navzájem útočí. Je to tak zvláštní, jak je každý napjatý. Nevím, jestli to je ekonomikou nebo čím.

Jaký máš zážitek z poslechu desky nyní?
Hrát ji je jedna věc. Poslouchat to je jiná věc. Když ji poslouchám, říkám si: "Co jsem v té době četl? Čím jsem procházel?" Vezmi si refrén ze "Symphony of Destruction". Našel jsem instruktora bojových umění, kterého jsem měl rád a začal jsem s ním trénovat. Byl jsem s ním nějakou dobu a jednoho dne jsem jel na oběd. Z nějakého důvodu jsem chtěl suši. Možná jsem si myslel, že jsem David Carradine (Smích). Kdo ví? Dokončíš trénink karate a jdeš si dát suši? Napsal jsem na zadní stranu účtenky ze suši restaurace: "My head explodes. My brain corrodes." Tady tím to začalo. Pocit z desky mi také připomíná, jak puntičkářsky jsme ji dělali. Když jsme měli kytary připojené do stroboskopické ladičky, dělali jsme "bend up" dokud ladička neumřela, pokud jsme dělali nějaká sóla s "bendingem". Byly to podobně šílené věci. Nahrávali jsme ji také na pásku.

Ta přirozenost tou deskou prochází.
Taky si myslím. Je to argument při boji analog versus digitál. Digitální nahrávání dává čistotu, ale je tu také umělost zvuku. Miluju zvuk z pásky. Kdyby měla páska stejný druh "post-EQ", který prezentuje digitál, znělo by to tak dobře. Nebyl velký rozdíl, když si poslouchal opravu velmi dobře produkovanou desku. Lidé prostě nevěděli, jak udělat, aby zněly věci na analogu opravdu skvěle, protože páska je opravdu složitá na detaily. Páska drží pohromadě. Vzpomínám si, jak mi poprvé řekli, že musí spéct pásky, když chtěli udělat něco s těmi staršími. Říkal jsem si: "Jakto, že se to neroztaví? Jakto, že se nestane něco tak katastrofálního?" (Smích). Je to opravdu skutečná věc a oni to dělali celou dobu.

Je pro tebe "13" speciální píseň?
Je několik songů, které nevnímám jako speciální pro mě osobně. Songy, které nevnímám speciálně, jsou ty, u kterých jsem toho moc nenapsal. Když jsme byli s Capitol Records, byli jsme zde opravdu šťastní. Měli tolik různých změn ve vedení, změny prezidentů a podobné věci. Skončilo to tím, že jsme si šli nezávislou cestou. V době, kdy jsme se dostali zpět do stavu, ve kterém jsme se cítili, jsme se dostali znovu pod naši kontrolu, abych byl upřímný, byla to právě tato poslední deska. Bylo to obrovské tápaní ve tmě najít znovu naši cestu. Když jsi dobrý v dělání jedné věci a najednou ti lidé říkají, že musíš udělat něco jiného, nezajímá je, jak tvrdě to zkoušíš, je to evidentní. Na dlouhou dobu si myslím, že jsme byli manipulovaní prodeji, jinými kapelami a hudebním průmyslem a nedělali jsme hudbu způsobem, jakým jsme ji chtěli dělat. I přesto, že něco uděláš a říkáš si: "To není, jak jsem to chtěl." Když jsi v kapele, musíš dělat kompromisy. Není to nutně kompromis spíše umělecká spolupráce. Když jsem slyšel "13", ačkoli to bylo první, co jsem napsal, bylo to ohlédnutí zpět na můj život a mohl jsem si říct: "Člověče, už jsem to udělal 13 krát a neskončím. Tohle nevzdám." Moje paže byla zničená. Prošel jsem si operací, kvůli házení hlavou. Byly tu všechny ty rehabilitace a neshody se zákonem a žaloby stejně tak hašteření s mou starou kapelou. Každý ví, že už je konec. Když jsme se dali všichni dohromady a udělali koncerty Big 4, bylo to jako uzavření kruhu. Dokud jsme měli nějaký druh terapeutického uzavřeného sezení, bylo to opravdu divné. Bylo to jako kruh, ze kterého byla vytržena jedna část. Teď už je to vyřešené a za námi. Big 4 byla skvělá a my jsme se posunuli dál.

Mělo to vliv na celou tvoji kariéru?
Když jsem dělal Youthanasii, snažil jsem se být trochu drzý, když jsem psal píseň "Victory". Kluci v kapele řekli něco ve smyslu: "Proč neuděláš píseň, která bude obsahovat názvy všech našich písní?" Já jsem si pomyslel: "To mi připomíná ty K-Tel desky." Začali jsme se kolem toho motat, dělat hudbu a mluvit o těch názvech a jak zapadnou. Vypadalo to chytře, ale neměl jsem dělat něco takového. Když jsem dělal "When", ten song byl tak rozhněvaný. Bylo to přesně na jednu osobu. Cítil jsem, že to nebylo ono. Zavolal jsem Brianu Tatlerovi z Diamond Head a řekl jsem: "Bylo by v pohodě, kdybys se mnou napsal píseň? Je to trochu inspirované "Am I Evil?"" A on na to: "Na jasně chlape!" Jsme blízcí přátelé, takže to pro mě byl určitý způsob, jak mu vzdát hold. Hold není přesně ono, ale je to blízko. Chtěl jsem s ním o tom mluvit. Ten song mohl mít skvělou příležitost, pokud by nebyl plný vitriolu.

Poslouchal si v době "Countdown to Extinction" grunge?
Vidět Nirvanu bylo opravdu skvělé. Viděl jsem je dvakrát. Jednou si stál Krist Novoselic na kabelu od své baskytary v aréně Brendan Brian. Vyhodil nad sebe svou baskytaru na udílení hudebních cen MTV a ta ho trefila do obličeje. Trochu znám Davea Grohla. Viděl jsem ho na koncertě Led Zeppelin před několika lety v O2 aréně. Není velký rozdíl mezi tím, kdo jsme. Je to jen zvuk našich nástrojů. Nirvana byla obrovsky ovlivněna The Beatles. Jaká je jedna z mých nejoblíbenějších kapel? The Beatles! Je to zvláštní, jakým způsobem si to lidé vykládají. Prostě to jen vyšlo najevo jinak.

Co tě teď čeká?
Děláme turné po východním pobřeží. Budeme cestovat s jídelním vozem, jako jsme to dělali během Youthanasie. Kdokoliv, kdo daruje konzervované jídlo, dostane po koncertě náramek. Až dohraji, půjdu se setkat s lidmi a udělat pár autogramů a poděkovat jim za dary do jejich komunity.

Zdroj: http://www.artistdirect.c...e/10297400